BoPa - Fotky z cest

Když jsme si v červnu 2014 dělali řidičáky na motorky, věděli jsme, že cestování po dvou kolech nás chytne a že republika nám na naše cestovatelské potřeby bude malá.

V září 2015 jsme se vydali na 14 denní pouť do Alp, Dolomit a po střední Itálii na cruiserech.

V červnu 2016 naše cesta vedla opět do Alp a to i francouzských - cíl bylo sedlo Col de l'Iseran a švýcarské Alpy - opět na Máše a Vlastě

A letos zatím cesta nejdelší, tentokrát na Nikole a Hurvajzovi - snad to vyjde J

Pátek 8.9.

Vstáváme po sedmé, lehká snídaně, přerovnat kytky, odvézt Matese do servisu na karoserie (střecha fakt už kvete hodně), dobalit, naskládat věci do kufrů, vyhodit stan a karimatku, do dílny k Jirkovi pro olej a do lékárny pro mast na opruzeniny a můžeme konečně v 11:30 vyjet J. Vyrážíme po dálnici směr Vídeň a Graz. Za Grazem hledáme ubytování, protože už se smráká a začíná být zima. Nacházíme příjemné ubytování v Modriach za cca 58 € a za tmy v osm večer se ubytováváme. Máme toho všichni dost… Nejvíce asi Nikola - padla únavou J. Jdeme na pivko a v deset už ležíme v pelechu. Dnes něco málo přes 500 km… A zítra podle předpovědi docela déšť… Takže to vypadá na   skluz. Uvidíme… 2000 za dva dny fakt nedáme. Zítra uvidíme, jak daleko nás počasí pustí.

Jinak spotřeba po dálnici  cca 4,2. Jsme naložení, nedá se nic dělat.

Sobota 9.9.

Ráno na autech námraza… No fujtajbl vespolek… Vytáhli jsme motorky z pod střechy a vyrážíme po lehké snídani směr Itálie… Klagenfurt, Tarvisio a před  Veronou jsme se dohodli, že to natáhneme až do Monaka… Skoro 1000 km… Cesta ubíhá dobře… První déšť… Pak silný vítr… A pak slejvák jako prase… Za chvilku, ikdyž jsme oblékli nepromoky včas a v suchu, ždímáme rukavice a když už není ani vidět na cestu, parkujeme na pumpě, dáváme si pizzu, kafe a čekáme až to trochu poleví… Za asi hodinu - za už normálního deště pokračujeme - máme ještě kus před sebou… Do Monaca dojíždíme v podvečer, hledáme objednané ubytování (maličké, v Monacu skoro nejlevnější ale hlavně v centru)… Vše nakonec klaplo a ubytování jsme našli (Nikola už toho měla asi taky dost a rozhodla se únavou opět padnout) a dokonce, i když je s parkováním v Monaku dost problém, máme štěstí a parkujeme přímo u hotelu… Sice musíme asi hodinu počkat až se uvolní místo po nějakých "šampónech", ale povedlo se… Večer jdeme ke Casinu  Monte Carlo, tunel, Yacht club, procházka nočním Monakem a jde se chrnět. Po skoro 1000 km v ne super počasí toho máme vážně dost…Ráno, po rychlé snídani, jedeme s motorkama do samého centra a šplháme ke Královskému paláci… Pokochat se výhledem na přístaviště, Monako,  a dát si kafe.

Neděle 10.9.

V 10:40 vyrážíme směr Andorra… No ty vole, vichr jako prase… Ještě nikdy jsem si nepřál, aby už byl večer a my celí slezli z motorek… Nic takového jsem ještě nezažil… Ale přežili jsme a v podvečer stoupáme do Pyrenejí - do Andorry… Sedlo 2408 m, kosa jak z nosa, 3 stupně… Vítr… Fujtajbl. Ale ty cesty… Široké, krásně rovné (myšleno bez děr a výmolů), přehledné a čitelné zatáčky, malý provoz… Ráj pro motorkáře… Cestou jsme objednali hotel v samém centru hlavního města Andorry, parkujeme na přilehlém parkovišti a jdeme na večeři… Lucka si dává calamary,  já burger, hranolky, Frankfurtský párek, volí oko, k pití červené Lambrusco… Venku je krásných 11 st Celsia… Vymrzlí se vracíme kolem jedenácté do hotelu a jdeme vymýšlet, jak se budeme skrze Pyreneje motat…

Pondělí 11.9.

Ráno jsme posnídali poslední klobásky z Lidlu, dobalili a po namontovaní kamery vyrážíme směr další velký kopec v Andoře… Bude to sice nahoru a dolů, tam a zase zpátky, ale když už jsme tady…. Trochu poprchává, ale nejsme z cukru a nahoře nám je odměnou kafe J. Dolů  pak pomalu po mokré cestě a za lehkého mženi... Těsně před Andorra la Vella stojíme a následně se více jak hodinu motáme  skrze město. Nakonec se povedlo a před hranicemi stíháme nákup, tankování za levné peníze a pak další fronta a kolona před hranicí… Uff. Po překročení hranic do Španělska odbočujeme na vedlejší cestu a stojí to za to. Super cesta, nerozbitá, docela široká, samá  zatáčka, nahoru a dolů… A pak další sedlo… A další sedlo… A zase paráda… Nakonec boční cestou míříme přes další sedlo do Francie… Bohužel začíná kapat a tak hledáme ubytování v Bagneres de Luchon… Spíme na zámku… Tož dobré to je… Po večeři jdeme do centra na pivko, míjíme lázně, kolonádu, v baru každý jedno pivko ( 5€ za jedno není málo) a jdeme zpátky na zámek vymýšlet co se zítřkem… Pyreneje jsou prostě  nádherné a pro motorkáře doslova ráj - takže se nám odsud moc nechce J

Úterý 12.9.

Po snídani na zámku - z vlastních zdrojů - vyrážíme za mžení a mokra vstříc dalším dobrodružstvím a zatáčkám a kopcům.. Motáme se po severní straně Pyrenejí a vlastně skoro pořád jedeme po nějaké cestě a hlavně vrcholech nějakého ročníku Tour de France… A jsou to hezké kopečky… Na motorce je nám hej, ale potkáváme spoustu bláznů na kolech a mají náš obdiv… Na vrcholcích je většinou docela dost zima, ale i tak je skoro všude lidi jak po amnestii. Hezké bylo sedlo Commedor D' Aubisque ve výšce 1709. Jinak už se nám ty nadmořské výšky začínají snižovat J. Ale pak najednou cesta z Francie do Španělska… Úplně prázdná cesta… Super… Nahoře lyžařské středisko…. NÁDHERA. A pak už jen dojet do historického městečka Isaba, kde máme objednané ubytování v samém historickém centru... Z cesty po velkých kamenech do kopce… Po úzké silničce… Zase trochu maturita. Ale dáme to J. Dobrá večeře, láhev vína, lehké plánování a hurá do spalova.

A jinak dnešní poznatky - na několika místech za zatáčkou v kopci stádo krav nebo ovcí… Tzn rychle zastavit a čekat a nebo pomaličku popojíždět a snažit se prokličkovat mezi nimi… Sranda J.

Cesty na Španělské straně Pyreneji jsou kvalitnější, širší, menší provoz…

​

Středa 13.9.

Dobré ráno… Sice bylo slyšet každé otevření dveří v celém baráku, ale vyspali jsme se docela dobře J. Posnídali jsme zbytky od večeře + croisanty, máme namazané řetězy a tak můžeme vyrazit do závěrečného kousku Pyrenejí… Boční cesty jsou zase úžasné, bez provozu, výtečná kvalita, a tak si to užíváme fakt maximálně. Motáme se silničkami a zase cestami Tour… Fakt jsme nadšení…potkáváme cestou zase zvířata, na jednom z passů dáváme kafíčko, sýr, plánujeme, užíváme si pohodu… Nakonec mastíme do osmi večera na ubytování, které nás trochu zklamalo, ale nikdo nám neslíbil dokonalý svět. V motelu máme místo objednaných jednotlivých postelí postel manželskou (takže se Lucka zase nevyspi), koupelna nic moc, voda spíše studenější, ale zase si dáváme pivko přímo v hospodě pod ložnicí… Klasicky o půlnoci jdeme spat J.

Čtvrtek 14.9.

Ráno se probouzime do deště. Takže ještě asi hodinu se vydržíme válet, posnídali jsme croisanty a za mokra kolem desáté vyrážíme. Jedeme do jeskyně Altamira, kde byly nalezeny malby z 18 tis let před naším letopočtem. Je to památka UNESCO a aby to zachovali, tak udělali věrnou kopii v muzeu. Je to oprabdu hezké a dýchlo to na nás úžasnou atmosférou. A jen 3 €… Za hodinu a kousek k tomu vyrážíme na západní pobřeží na západ slunce - na Finesterre… Pravda, je to ještě dost kus, ale věříme si, že to stihneme. A taky že jo… I se zastávkou na Playa de Catedrales poblíž městečka Ribadeo jsme dojeli na hotel, Lucka nás checkla, poptala se, kde můžeme zkouknout tu nádheru a máme jasno. 3 km na motorkách k majáku a stíháme to i se záchodem a koupí suvenýrů… Západ není dokonalý, ale je hezký. Užíváme si to. Jakmile slunce zapadlo v celé své kráse pod horizont, vydáváme se zpět na hotel, rychle se převléct a honem na večeři. Jsme u moře, takže na rybu… Já si dávám nějaký grill mix, Lucka krevety a cosi nevzhledného - zřejmě chobotnice, a k tomu samozřejmě láhev červeného vína. Ještě že mi Lucka pomůže s mou porcí - sám bych to nedal… Dojedli jsme, dopili, o půlnoci hygiena a šup do pelechu. Zítra Santiago de Compostelo a pak sa uvidí… Asi už Portugalsko.

Pátek 15.9.

Ráno se probouzíme v posteli s nebesy a těšíme se na snídani u majáku, kde končí cesta poutníků, kde pálí své svršky a tím ukončují svou mnohdy velmi dlouhou pouť. My se vydáváme momentálně směrem opačným - do Santiago de Compostelo. Chceme kouknout do katedrály a tak parkujeme v centru a hurá do historického centra. U katedrály stojíme frontu a po 1/2 hodině se posouváme kupředu jen díky lidem, kteří nevydrží a odchází. Lucka prohlásí, že už jsme ve čtvrtině fronty… Má na mysli, že se fronta rapidně prodloužila J. Katedrála je opravdu honosná a zdobená  zlatem. Prý patří mezi 3 nejvýznamnější křesťanská místa na světě. Asi po hodině odcházíme centrem zpátky k motorkám, dáváme si kafe, cestou ještě zmrzlinu a pak s deštěm odjíždíme směr Porto. V dešti parkujeme na pumpě a přemýšlíme jak bude probíhat další cesta… Díky cenám opouštíme myšlenku 2 noci v Portu a parkujeme v Caminha a do Porta až zítra J. Zabydlujeme se v zajímavém hostelu = v albergu, jdeme k moři a na náměstí u ubytování si dáváme pivko. Číšník nám nabízí něco, po čem prý bude žízeň. Dáváme si to… Nejsme schopni to identifikovat, něco mezi madleme a fazolema… Je to slané, nakládané, musí se to sloupnout ze slupky, a je to dobré… U vchodu do baru Lucka slyší češtinu,  osloví dámu ve středním věku a mladou holčinu, přísedají k nám a dáváme se do řeči. Matka s dcerou a jdou pouť z Porta do Santiaga… Příjemné setkání a docela jsme se nasmáli, ale povinnosti nás volají, musíme trochu plánovat a tak prcháme z milé společnosti směr ubytování… Přejeme Marii a Simoně pohodovou pouť a odcházíme. Dáváme si na pokoji portské za 4.40 flašku a plánujeme… Dobjou.

Sobota 16.9.

Ráno po slušné snídani v posteli vyrážíme směrem na 2 kostely cestou do Porta, jeden hezčí jak druhý… Moc hezké. Jak svatá Lucia (tady jsem poválel Hurvajze na levobok - zapomněl  jsem na schovaný boční stojan), tak úžasné schody ke svatostánku v Braze… Po druhé hodině přijíždíme  do Porta, nacházíme ubytování a místní pičmunda nás vede na nějaké parkování…. Vůbec nevíme, dáváme  mu 10€ a jdeme zpátky na "rezidenci". Přepereme pár věcí, převlíkneme se a jdeme do centra na portské víno J.

Vlezeme do prvních velkých vinařství a nelíbí se nám to a tak pokračujeme dále a nakonec si všimneme cedule směřující někam mezi baráky mimo hlavní třídu… Vinařství Augusto. Máme štěstí, za 5 minut začíná výklad a degustace… 5 € na osobu… Neváháme a jdeme. Slečna vysvětluje výrobu a rozdíly portských vín, na závěr degustace… Přikupujeme si další sadu k ochutnání ( 10 a 30 ti leté červené a 20 a 40 leté bílé), kupujeme láhev, ze které nám odečtu 5€ ze vstupenky a pokračujeme v obhlídce města. K večeři místo do restaurace navštěvujeme tržnici a dáváme si něco místního - ryba v těstíčku a pak další porce v bramborovém těstíčku, k tomu víno... Dobré to bylo. Chceme jet lanovkou k mostu a při placení za jednu jízdu pro jednoho za 6 € se nám protočí oči. Ale dostaneme voucher na degustaci nějakého jiného vinařství… Tak to jdeme prubnout… A pak lanovkou nahoru a z restaurace, kde si dáváme další vínko se kocháme a fotíme nábřeží  a vlastní  Porto. Hezké, i když je docela kosa. Přecházíme most, kupujeme dole v krámku šátek pro Lucku a přemýšlíme, kde si dáme další skleničku. Projdeme to tam a zpátky a nakonec parkujeme v jedné hospůdce… Nějaký afričan nám  donese na stůl olivy, sýr a chleba. Ptáme se co to stojí a necháváme to odnést. Objednáváme portské a nějakou mísu. Místo Porto Towny donese portské s tonicem, takže se zvedáme a prcháme… Po schodech nahoru a kousek od našeho bydlení nacházíme příjemný podnik, kde ukončujeme dalším  portským dnešní den… Sprcha a hurá do hajan. J

Neděle 17.9.

Ráno vstáváme do slunečního i když chladného rána… V pomyslu máme projít centrum Porta a do oběda opustit ubytování… Neseme do motorek, zaparkovaných kdesi, nějaké věci a jdeme na nádraží zkouknout výzdobu z kachlí a na snídani. Dáváme si toust, něco sladkého a kafe… Pokračujeme do centra a pak znovu na nábřeží… Hezké to tu je… Fičíme zpátky na ubytko, převléct a jupí směr místa, kde se sklízí víno pro  portské víno… Našli jsme moc hezkou cestu kolem vinic kolem řeky. Fakt paráda… Odpoledne objednáváme ubytování kousek zpátky v dědině, kterou jsme už jednou projeli… Ale za 26 €??? No neberte to. A portské jako přípitek v ceně. Úžasný výhled. Kráááása…. Dopijeme i naši flašku portského a jdeme spát.

Pondělí 18.9.

Nad raném začalo zase pršet… Bez deště a nebo mokra snad nebyl ani jeden den. Ale to nás nemůže rozhodit a otrávit… Takže chvilku poležíme, posnídáme a po nabalení vyrážíme… Poválel jsem Nikolu na pravobok při sundávání z hlavního stojanu, ale naštěstí beze škod. Jedeme kus cesty co jsme jeli včera, je to zase paráda. Pak do kopečků. Krásné cesty. Pak Lucce upadne Nikola na pravobok tak nešťastně, že se zlomila brzdová páčka a přední brzda je nepoužitelná. Dostáváme Nikolu z brázdy ven a hledáme nejbližší servis. Asi 50 km daleko je větší město a tam je Honda servis. Trochu kufrujeme (navigace je děsná), ale nakonec se nám to povede. Páčku nemají, tak sundávají novou z nové motorky, přidělají ji na Nikolu a my můžeme pokračovat dále, takže jupíííí... Míříme do hor pod nejvyšší kopec pevninského Portugalska - Torre - v pohoří  Sierra Del Estrella. Kosa ale nádhera. Na vrcholu jsou 2 baráky, které jsou plné malých obchůdků se sýry, masem a spoustou krávovin. Dost nás to šokovalo. Nakoupíme nějaké maso, nůž s vidličkou, bereme si sendvič s masem a jeden se sýrem, kupujeme bochník chleba  a jedeme do Montsanto - starobylá vesnička, kde i střechy jsou ze skály. Moc hezké místo! Trochu problém s parkováním, ale nakonec stíháme leteckou prohlídku, prošmajdáme to a fićíme  dále… Večer v osm nacházíme ubytování v hostelu za 40€ v úžasném dvoulůžáku, co víc si přát. Dáváme vínko, plánujeme další postup a jdeme před půlnocí spát - zítra nás čeká  nemalý  kus cesty…

Úterý 19.9.

Snídaně v hostelu je sice jednoduchá - houska, máslo, džem, šunka a juice, ale nám to stačí a je to příjemné.. Poprvé ubytování se snídaní J. Navigace s námi opět trochu laškuje, ale vyjíždíme ven z města směrem na Estremos, kde se rozhodujeme, kam jedeme dále. Volba padla na Monsaraz - středověké  městečko s úžasným duchem. Bílé domečky, klid a pohoda… Dál jedeme hledat kamenné kruhy - menhiry - ale nedaří se nám, tak jedeme na jistotu podle navigace k městu Evora, kde jsou další… Po 5 km, po prašné hliněné a šotolinové cestě, dojíždíme na správné místo a kousek od parkoviště  nacházíme. Pěkné… Pofotíme a z parkoviště zase zpátky na cestu. Nikola už je asi ožralá i z vedra a zase se válí na pravé straně. No co už… Zastavujeme ještě u korkových dubů - letos ořezaných - a po úspěšném zdolání prašné cesty  pokračujeme po asfaltu na hlavní a hurá směr Atlantik. Našli jsme ubytování v Vila Nova De Milfontes… Hezké ubytování v soukromí, kde asi 75letý dědeček s námi anglicky hovoří a chce nacpat motorky přímo před jejich hlavní vchod (protože je po střechou) a nakonec nám doporučuje restauraci k večeři. Jen se převlékneme a hned vyrážíme k moři na večeři. Dávám si místní rybu dne na grillu, Lucka sardinky. Všechno vypadá úžasně a s lahví červeného vína pomalu plánujeme jak dále. Vymyslíme cestu po pobřeží a chceme dojet na jižní stranu Portugalska, kde se konečně snad vykoupeme. J Po půlnoci uleháme.

Středa 20.9

Ráno za jasného počasí snídaně z vlastních zdrojů, jedeme se podívat k majáku a fićíme prdelema směr nejjihozápadnější bod Portugalska… Občas kufrujeme, podíváme se k moři, ale nakonec se nám daří. Zaparkujeme to u stánků, dáváme si Fish and Chips (docela příšerný) a  jdeme k majáku, kde si dáváme kafe, pofotíme a míříme k Vilamoura, kde jsme objednali projížďku lodí k jeskyním a kde se nám nakonec povedlo najít ubytování… Dojíždíme, parkujeme jednu motorku do dvorku (Nikola se tam taktak vlezla - Hurvajz zůstává zaparkovaný v místech pro kola na náměstí před hostelem).  Jdeme na pláž, Lucka leze do studené vody, já odpočívám na šutrech . Pak pivko, večeře na pokoji a oddech. Zítra je v plánu válečka a pak výlet lodí k jeskyním...

Čtvrtek 21.9.

Ráno bez budíku je příjemné - vstáváme až 9:30. Odpočinkový den je před námi. Jdeme na snídani a pak na chvilku na pláž. Kávička u pláže a pak už jde Lucka otužovat své tělo do vln Atlantiku. Opět posbírá  škeble a já po půl hodině prchám do stínu hotelu… Po poledni odcházíme do přístavu procházkou asi 3/4 hoďky , odkud vyrážíme lodí na výlet ke skalám a jeskyním na pobřeží. Cestou ještě stíháme zmrzlinu a pivko a naloďujeme se na katamaran a fičíme kolem pobřeží směr jeskyně. Po asi hodině plavby jsme na místě, je to hezké a poutavé… Lucka si užívá i koupel v oceánu - studeném - a po plavbě na gumovém člunu v "jeskyních" fičíme zpátky do přístavu. Procházíme kol moře a kousek od bydlení se rozdělujeme - Lucka k vodě a já na barák.. Slunka  už mám dnes docela dost J. Dávám si pivko a pak jdeme na pokoj večeřet… A hlavně vymýšlet, jak dále… Objednáváme ubytování před Gibraltarem a těšíme se na dny příští. Máme rozehranou variantu Coridy - tak uvidíme, jestli to klapne… Je skoro jedenáct - jde se spát J

Pátek 22.9.

Ráno po snídani na hostelu jsme dobalili věci do kufrů  a jdu nějak dostat Nikolu skrze dveře ven. Povedlo se, Hurvajz se sám na místě pro kola strachy nepodělal a ani neutekl, takže stačí jen nasadit kufry a vyrazit… Čeká nás nezáživných cca 500 km po dálnici směr nejjižnější cip kontinentální  Evropy - Tarifa. Cestou dost fouká, ale daří se nám dojet až ke konci Evropy. Koukáme na Atlantik a Středozemní  moře… Bohužel k majáku a k pevnosti se nedostaneme. Tak jdeme jen po molu, obdivujeme borce na seekajtu, fotíme a pak vyrážíme směr naše další ubytování před Gibraltarem - v městečku Algeciras. Náš hostel za 44€ je přímo na pláži, takže jen sundáme věci, převlékneme se a jdeme na pláž. Lucka posbírala asi 40 - 80 hezkých mušlí… Cestou zpět bereme z motorek ještě víno, co Lucka koupila v podvečer v Tarife… A už jen večeře na balkóně, vínko, plánování a po půlnoci do hajan. Podle předpovědi  má zítra pršet, tak uvidíme do čeho se ráno probudíme…

Sobota 23.9.

Probouzíme se do podmračeného rána, ale i tak jde Lucka fotit a odnést včera nasbírané mušle na pláž. Udělá pár hezkých fotek a po snídani na balkóně pobalíme a jedeme směr hlavní cíl naší cesty - Gibraltar. Před hranicí chvilku čekáme, ale také i tak jsme rádi, že nenecháváme motorky ve Španělsku. Projíždíme městem a zdarma parkujeme u lanovky. Za asi 20 minut jedeme nahoru a bohužel se nestaví v mezistanici - proto jsme koupili obousměrné lístky. Nahoře vidíme první opice a je to  vážně atrakce… Fotíme jak šílení J. Z jedné strany jdeme na druhou a zas zpátky, nahoru a dolů… Nakonec se rozhodneme, že dolů nepůjdeme pěšky, ale zase lanovkou. Opic jsme si užili dost, tak nás moc nemrzí že v mezistanici nebudeme. Sjíždíme dolů a míříme na Europa Point - místo, kde to je nejblíže Africe. Sice ji kvůli počasí nevidíme, ale netruchlíme - Afriku jsme viděli včera J. Dáváme si kafe, objíždíme zbytek ostrova a míříme do centra nakoupit suvenýry a případnou láhev. Kupujeme jen suvenýry - láhev raději koupíme něco místního J. Míříme z Gibraltaru a ve Španělsku kupujeme něco k jídlu a slíbenou láhev a Sangrii. A pokračujeme dále k Andalusii. Nádherné cesty, bez provozu, nádherné kopečky.. Bookujeme nějaké ubytování a kocháme se. Jedeme úžasnou zatáčkovou cestou směr městečko Ronda - je zde úžasný  vysoký most spojující 2 části města. Fakt úžasný pohled. Odjíždíme do městečka Vale De Abdalais. Odtud by to mělo být už kousek k ubytování. Jenže…. Městečko je v šíleně velkém kopci a Lucka odmítla jet za mnou dolů z prudkého kopce. Dělíme se se slovy, že se potkáme na hlavní. Ovšem chyba lávky… Za chvilku ztrácíme propojení s našimi komunikátory, já objíždím  městečko, a Lucka nikde. Naháníme se po telefonu. Lucka zůstala viset někde… Sedám  na motorku a crossím městečko tam zpátky, nahoru dolů, když jsem na některých místech potřetí, místní na mně čumí jak na debila. Po třetím průjezdu konečně vidím Lucku a začíná záchranná akce. Parkuju Hurvajze o kus níže v boční uličce, běžím nahoru, svezu Nikolu až dolů a běžím nahoru pro Hurvajze, a už za tmy vyrážíme směr ubytování. Po 3 km sjíždíme na šotolinovou cestu. Lucka kus dává, ale v exponovaných místech svážím Hurvajze, běžím nahoru pro Nikolu, svážím Nikolu, pokračujeme dále. Nakonec  se daří po půl desáté dojet na místo, zapomenuté v prostoru. Spousta psů, bydlíme v náklaďáku, ale krása… Domluva s domácími je těžká. Po SMS komunikovali anglicky, ale asi jen díky Google translatoru, hovoří totiž jen španělsky. Ale nakonec rukama a nohama domluva dospěla ke zdárnému konci, my pochopili, kde máme chodit na záchod a kde se umýt a hlavně, kde máme nechat ráno klíče, protože domácí budou pryč. Po půlnoci a víc jak litrů Sangrie jdeme spát. Sice fouká silný vítr, ale vyspíme se do růžova J.

Neděle 24.9.

Ráno se probouzíme odpočinutí - já s lehkými střevními  obtížemi, ale dá se to. Hygiena, prášek na průjem, snídaně, odložení klíčů v koupelně, pak dobalení a vyvézt motorky na rovinu. Vyjíždíme stejnou šotolinovou cestou  jako včera večer. Lucka to zvládá na výbornou a po lehkém trabli ze začátku už si počíná jako ostřílený mazák a dojíždíme na asfalt bez ztráty kytičky. Pokračujeme směr Sierra Nevada, kde máme za cíl lyžařské středisko cestou ze severu.. Hezká cesta, nádherné kopečky. Fakt paráda… Sjíždíme dolů a cestou přemýšlíme, kde budeme spát. Po projetí "Ameriky" na pumpě rozhodujeme, že jedeme přes kopce a v městečku Guadix chceme nakoupit. Nedaří se.. Zato se daří Nikole ztratit šroub od spojkové páčky. Takže jdeme improvizovat a našli jsme řešení…. Různými šroubováky dělám větší díru ve spodní části úchytu páčky - naštěstí z hliníku - (tím samozřejmě kurkazim původní závit v origo  držáku) a tím se nám povede na půl závitu chytit šroub z opravné sady. Pokud to nevydrží, budeme improvizovat jinde a jindy J. Nacházíme super ubytování někde fprdeli v poli v Haciendě. Je tady oslava 3 křtin v jedné komunitě. Muzika a alkohol jede na plný úvazek… Ale bydlení je super. Odpočíváme a plánujeme jak dále na zítřejší Coridu. Popíjíme místní likér, dáváme se do řeči s Němci - docela pohodový večer. Němci jdou při našem plánování zpátky do baru a asi po půl hodině se vrací  ještě více znaveni alkoholem než původně. Přejeme si dobrou noc několika jazyky a jdeme si dát sprchu a spát. J. Prostě zase úžasný den plný zážitků. J.

Pondělí 25.9.

Ráno se probouzíme do opuštěného areálu po velké slavnosti… V noci to sice ještě dost jelo, ale ani moc nevím, jak jsem usnul… Za to nad ránem jsem byl vzhůru a bylo mi nějak divně chladno… Ale po snídani (muslityčka) se to zlepšilo. Dobalíme, namažeme řetězy, otevíráme si bránu, klíče házíme do schránky a vyrážíme směr Sierra Nevada - přes další průsmyk - tentokráte na jih. Moc hezká cesta a napohodu si užíváme minimální provoz. Projíždíme přes další pohoří, pak malý Hollywood, a další kopečky po zapomenuté cestě. Nakonec odpoledne dojíždíme do Very, kde se nám nedaří najít otevřený obchod a tak končíme přímo v hotelu. Je 15:20… Lucka jde do bazénu, já opět velmi provizorně řeším spojkovou páčku a kontroluji olej. Pak už jen sprcha a hurá na Coridu. Lístky nám na kase předávají, máme 5 řadu na sluneční straně. Lidi jsme čekali více, ale i tak to byl úžasný zážitek. Hlavně první borec a třetí holčina. Hodně zajímavé… Dobří byli i "sebevrazi" kteří se nechali nabrat na hlavu býka. 3 z nich to odnesli nějakým zraněním, ale ocenění publika bylo úžasné. Byli jsme asi jediní, kteří fandili býkům. 2 kola - 3 toreadoři - takže 6 býků to nepřežilo. Po více jak 2,5 hodině zážitků opouštíme arénu a snažíme se najít obchod. Marně, zavřeno, a ve večerce není skoro nic. Jdeme hledat restauraci, ale když už jsme došli dost daleko a nic, tak se vracíme a jdeme do Asian bufetu. Co si nabereš a sníš, je na tobě. Klidně praskni… All you can eat… A já do prasknutí neměl fakt daleko. Lucka si dává všelijaké mořské obludy, a vůbec zkouší spoustu dobrot. Nakonec i s pivem a colou platíme 26,50. Paráda. Přežraní padneme na luxus ve 4* hotelu a přemýšlíme jak dál…

Úterý 26.9.

Tak dneska jsme to prostě natáhli. I z ranní koupele v bazénu nebylo nic. Na snídani jdeme až v 10:30, fakt se dobře leželo na obrovské megaposteli. Po fakt dobré snídani dobalujeme a vyrážíme na sever, zkrátka pomalu domů… Cestou mimo dálnice se zastavujeme na vyhlidkách a pak u Mar Menor u majáku Canon De Palos. Hezky výhled na hotely u zálivu a pokračujeme dále směrem na Alicante, které objíždíme a fičíme do Xabie, kde se mrkneme k moři a už míříme na další ubytování u Cullery - dost opuštěné, ale hezké. Máme celé atrium hospody a hotelu jen pro sebe. Chtěli jsme si sice dát místí Paelu, kterou se chlubí na internetu a mají i nějaké ocenění, ale jelikož je hotel vlastně prázdný, tak i restaurace má zavřeno L.  Ale nás nic nepřekvapí. Jídlo máme svoje (pršut máme v balení vlastně pořád), a žízní nejsme taky nikdy. Láhev portského, nebo šampusu, Sangrie a nebo minimálně vína máme také neustále v zásobě. Opět vymýšlíme další postup a po půlnoci jdeme spát…

Středa 27.9.

Ráno, i když máme budík na 8, tak vstáváme až v 9. Posnídáme z vlastních zdrojů a pomalu vyjíždíme dál směr k domovu. Jsme asi 30 km od Valencie a dle informace od Lucky jsou tady rýžová pole. Tak to musíme omrknout. Po chvilce se nám daří a koukáme, jak se rýže pěstuje. Vidíme to prvně na vlastní oči. Pole ve vodě... Zajíždíme trošku bokem k nějaké hezké restauraci u laguny, kde si chceme dát kafe. Personál uklízí po včerejší akci, ale jeden človíček nám dává kafe a ledový čaj. A asi jen proto, že jsme motorkáři, protože jinak by nás asi poslal k šípku. Je totiž taky motorkář J. Milé a dobré... A pak už přes Valencii do Peniscoly, kde se Lucka koupe a já se marně snažím někde koupit zmrzlinu. Nedaří se a tak upřesňujeme plán - jede se do Salou, kde jsme spolu byli před 18 lety na dovolené. Nacházíme super ubytování za úžasnou cenu 40 € - dle Bookingu sice bez parkování, ale jdeme se poptat. Parkujeme na chodníku před hotelem…J . A jupí k moři. Cestou kafe a pivko a pak koupačka. Já si dávám na pláži ještě jedno pivko J. V podvečer jdeme na hotel a pak do města, kde chceme ochutnat Paelu a po 18 letech i originální sangrii. Po projití kusu pláže parkujeme v jedné hospůdce, já si dávám opečené párečky a hranolky, Lucka Paelu a samozřejmě k tomu litr sangrie. Dojíme, dopijeme a jdeme do dalšího podniku na další litránek… Tentokráte nějaká cukrárna a Sangrie je zase jiná. Dopijeme a rozhodujeme se pro návrat do postele - 3 litr by už mohl být problém - hlavně po ránu… Tradičně po půlnoci jdeme spát J.

Čtvrtek 28.9.

Budík na 8 standardně necháváme na pospas a lezeme ven kolem deváté. Snídaně, dobalit, namazat řetěz a hurá. Tentokráte po dálnici. A chceme dojet až k Verdonu - což je cca 650 km. Cestou ještě uhýbáme na vedlejší cestu a hranice překračujeme u pobřeží. Kolem vinic se klikatí pěkná cesta, trochu zpestření po nezáživné dálnici. Po sjezdu z rychlostní komunikace ve Francii hledáme pumpu, obchod a nakonec i ubytování v Saint Maximin - Ibis hotel. Dáváme si k večeři obligátní sušené maso, šunku atd. a k tomu láhev vína. Jdeme vymýšlet jak dále…

Pátek 29.9.

Budík na osmou dnes ignorujeme jen lehce. Po deváté hodině po snídani sedíme na motorkách. A po včerejším upřesnění cesty domů jedeme směr Verdon. Nádherná příroda, pěkné cesty, každou chvilku stojíme a furt se kocháme a fotíme. Pak opouštíme Verdon a krásné okolí neskončilo. Furt je na co koukat, furt stojíme... Ale když už jsme tady… Jinak probíráme, kudy domů. Jestli Francie - Švýcarsko - Německo  a nebo Itálie - Rakousko… Vyhrává varianta Itálie a tak šplháme do dalšího sedla u Briancon. Dole ve městečku Lucka nakoupí proviant a já nacházím ubytování. Takže jedeme. Na hranicích v sedle se počasí dost výrazně mění. Mraky, zataženo, zima… Ale dojet už musíme. Jenže… Lucka a já jsme měli každý jinou představu. Když jsem pod prvním sedlem nezamířil na Turín, ale na Sestrier, bylo to divné. A jak jsme šplhali do kopců, tak jsem věděl, že to bude facek jak o potlesku v Národním Divadle. No prostě jsme se několik dní nějak nad mapou nechápali. Takže za stmívání, v mracích a zimě se drápeme nahoru a pak skoro za tmy dolů. Lucka má můj obdiv… Fakt jsem čekal, že to tam někde nasraně zahodí a že už dál nejede. Dala to s velkou grácií. Dojíždíme v 19:45 k objednanému hotelu a nikde nikdo. Telefon nikdo nebere… Dostali jsme se nějak dovnitř  a dvou týpků se ptáme. Nic… Hovoří Italsky. Jen jsme pochopili, že  to je zavřené. Začínáme bublat. Mladší bere telefon, vizitku a někam volá. Lucka jde na záchod, já k motorkám a po chvilce mi přijdou říct že "momento". A po asi 10 minutách přijíždí otlučené  auto, vystupuje pán o berli , nalitá madam v neskutečných barevných lodičkách  na podpatku, neumí na tom chodit a rozmlouvá s námi plynně Italsky. No prdel jako skoro vždycky... Já jdu přeparkovat motorky a Lucka domlouvá zbytek a snídani na 8. Jde se večeřet a plánovat ústup k domovu.

Sobota 30.9.

Ráno budík na půl osmou není moc příjemný, ale na 8 je snídaně a chceme vyrazit co nejdříve, takže není zbytí. Po půl deváté se nám po namazání řetězu daří vyrazit. Počasí nic moc. Chladno a zataženo… Alespoň nebude cestou takové vedro. Čeká nás nezáživných spousta km po dálnicích (asi minimálně tisíc). Mastíme co to jde a u Brescie navigace hlásí kolonu a zdržení hodinu. Vybíráme alternativní trasu a daří se nám to objet. A pak už směr Benátky, Tarvisio, Vilach, Graz…. Lucka je pořád nastartovaná, že  dojedeme až domů, ale skoro 1400 km je fakt porce a pokud nevydržíme do noci jet, tak je to nereálné. Navíc se dost ochladilo. Lucka má na sobě 4 vrstvy dlouhého rukávu a spoďáry, já zavřel všechny větrací otvory a oblékl si všechno s dlouhým rukávem taky - tzn 2 trika. No prostě kosa a snášíme to čím dál hůře. Takže asi 100 km před Vídní hledáme ubytování a za úplné tmy dojíždíme do soukromí - soukromý klub. Sice hajzlíky a sprcha na chodbě, ale jen 60€. Jinak cokoli ostatního startovalo na 90€ a ještě to bylo mimo dálnici. Std cena byla od 130€... A to jsme fakt dát nechtěli. Po tlf domluvě nás pan domácí s baterkou naviguje do zahrady a jdeme bydlet. Povečeříme z vlastních zásob, jde se na pivko - 5 metrů do ledničky v klubu a jdeme před jedenáctou chrnět. Dnes 1000 km - Lucka je fakt BOREC… Takovou porci nedá 99.9% ženských a 95% chlapů. A ještě k tomu na motorce. Velký obdiv… A zítra posledních cca 400 km.

Neděle 1.10.

Ráno vstáváme na pohodu, naposledy dobalíme a vyrážíme před devátou na cestu. Kilometry ubíhají jako po másle a za nedlouho jsme na hranicích v Břeclavi a domlouváme se  na oběd v Rousínově v Motorestu Bonaparte. V červenci nás zde vzali Vanda s Jirkou po naší MOTO cestě po Dolomitech a tak jsme se rozhodli, že další motopouť zakončíme (jídlem) opět zde. Mají docela narváno a tak musíme čekat, až se uvolní stůl. Po asi 5 minutách se daří a už čekáme na objednané jídlo J. A najednou se v lokále objevuje Bohdan s Ivčou. Taky hledají místo. Tak je přizveme, že máme 2 místa volné a musím říci, že jsou rádi J. Pokecáme a chvíli po jídle vyrážíme směr domov. Cesta ubíhá jak po másle a kolem 15:30 dorážíme ke garáži.. Ani se nechce věřit.. Dokázali jsme to.. Necelých 10.000 km v sedle za tři týdny... Hory, zatáčky, krásná krajina… Spoustu zážitků a poznání…

Najeli jsme celkem 9816 km za 22 dní v sedle. 

Rozpis denních tras zde: 

http://www.bopa.cz/clanky/poznatky-a-informace/kilometrovnik---moto-2017---pyreneje--portugalsko--gibraltar.html