Olympic National Park
Deštný Prales
Západní část národního parku pokrývají deštné pralesy mírného pásma a jejich roční úděl srážek je až 375 cm, čímž jsou nejspíš nejmokřejší částí pevninských Spojených států. Protože se jedná o deštný prales mírného pásma, ne tropický deštný prales, dominují tu husté jehličnaté porosty. Roste zde především smrk sitka, jedlovec západní, douglaska tisolistá, zerav obrovský a mechy, které pokrývají kůru těchto stromů a někdy také visí z jejich větví v podobě výhonků.
Údolí na východní straně parku také obsahují významný prales, ale klima je zde daleko sušší. Nevyskytují se zde smrky sitka, stromy jsou v průměru menší a podrost je řidší a odlišný. Jen malý kousek severozápadně od parku se nachází srážkový stín, ve kterém srážky dosahují jen kolem 40 mm ročně.
Olympic National Park nabízí ohromující různorodost flóry – od masívních jehličnanů, vysokých jako dvacetipatrový dům, po shluky růžových skalniček. Na poloostrově roste přes 1 400 různých druhů cévnatých rostlin, k tomu stovky druhů mechů, játrovek a růžkatců.
Ruby Beach
Asi nejúchvatnější scenérie oceánského pobřeží na Olympijském poloostrově. Vyčnívající skály, černý písek (nějak jsem tu červenou za normálního světla neviděl), hvězdice přilepené na skalách a kamenech… Na tomto místě jsme strávili asi 3 hodiny před západem a slunce a vlastní západ slunce… Nízké slunce a odliv jen podtrhl sílu tohoto místa… Ranní východ slunce již nebyl tak dramatický…
Cape Flattery
Tento odlehlý mys se nachází na severozápadním konci rezervace Makahů (kmen námořních indiánů, který v roce 1850 málem vyhladila epidemie planých neštovic). Na samotný mys, který kdysi omámil kapitána Cooka nadějí, že tu najde zátoku vhodnou pro přístav, se dá dojít z parkoviště cca 0,5 km dlouhou procházkou pralesem. Mys je nejseverozápadnějším bodem kontinentálního území USA.
